Útočník Milan Baroš žije dvojím fotbalovým životem.

V tom jednom, klubovém, se pasuje do role hrdiny typu Doktora Jekkylla, ale v tom druhém, re-prezentačním, je to spíše rozporuplný a divoký pan Hyde.

Proč sází „Vigantický rychlík“ za Galatasaray jeden gól za druhým a v národním týmu je soupeřovým obráncům spíše pro smích?

„Jsem šťastný, že mohu hrát za Galatasaray a věřím, že je to na dlouho. Všechno je tu skvělé, město i klub,“ nechal se v minulosti slyšet s osmnácti zásahy nejlepší střelec turecké li-gy.

V klubu, který rozhodně patří mezi ty v Evropě lepší, se mu daří náramně. Po nepříliš vyvedených „štacích“ v Aston Ville, Porstmouthu a Lyonu je pro něj Galatasaray doslova fotbalovým rájem.

Jakmile ale dorazí na reprezentační sraz, stává se z útočného postrachu jen stín.

Tajné mejdany, pitky s děvčaty, absolutní averze vůči médiím, nevýrazné a mdlé výkony. Tohle je zkrátka úplně jiný Baroš, než kterého Turecko zná.

Otázka tedy zní: Je útočník, který za poslední rok vstřelil v čes-kém dresu jediný gól, ještě platným členem týmu?

Muž dvou tváří

Poslední rok v reprezentaci
20. srpna 2008 – 7. dubna 2009
8 utkání
1 gól (Průměr na zápas: 0,125)
Odehraných minut 599 (Průměr na zápas: 74, 875)
Počet minut potřebných na gól: 599

Poslední rok v Galatasarayi
13. října 2008 – 7.dubna 2009
20. srpna 2008 – 7. dubna 2009
22 utkání
24 gólů (Průměr na zápas: 1,09)
Odehraných minut 1598 (Průměr na zápas 72, 636)
Počet minut potřebných na gól: 66, 583