Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Poprvé si v mistrovském zápasu zachytal na stadionu v Edenu. Ovšem tentokrát si přál, aby domácí tým padl, Michal Vorel totiž hájil branku Mladé Boleslavi.

„Slavia je pro mě minulost. Krásná, ale minulost,“ vyprávěl po remíze 1:1 fotbalový brankář, jenž pod koučem Jarolímem působil od ledna 2006.

Ale neříkejte, že jste si neužíval, když slávističtí fanoušci skandovali vaše jméno…

Samozřejmě, je to příjemný, když vás taková masa lidí vyvolává. Určitou dobu jsem ve Slavii působil, myslím, že jsem nějakou práci odvedl.

Přiznejte, napadlo vás vůbec, že byste se v Edenu ještě někdy představil? Naposledy jste působil jen v druholigové Dukle, ještě 8. června jste dokonce chytal za její B tým na Přední Kopanině…

Měl jsem nějaké špatné období. Ale to ke sportu patří. Teď už je to pryč.

Stejně jako zápas Slavia – Boleslav. Ještě jedenáct minut před koncem jste vedli. Berete remízu jako ztrátu?

To se tahle těžko hodnotí.

Dobře, tak jinak. Je škoda, že jste vedení neudrželi?

To ano, myslím, že jsme na to měli. Slavia byla směrem dopředu trochu neškodná, my jsme dozadu hráli výborně. První poločas jsme měli trochu problémy ve středu hřiště, ale po přestávce jsem hodně věřil.

A propos, branku jste dostal z trestného kopu od Marka Jarolíma na „vaši“ stranu. Nechyboval jste?

Možná jsem si blbě stoupnul, ale to bylo všechno v rámci hledání balonu. Vůbec jsem ho neviděl, zahlédl jsem ho až v momentu, kdy už bylo pozdě.

Složité momenty jste musel řešit i v prvním poločase, po jedné tečované střele dokonce zazvonila tyč…

Těch tečovaných střel tam měla Slavia hodně, konkrétně tahle šla od Jardy Černého, který umí ze střední vzdálenosti vystřelit dobře a my mu nechali příliš prostoru.

Co pro vás bylo v utkání nejtěžší?

Všechno, celých devadesát minut. Ono se z tribuny nezdá, ale musíte být pořád ve střehu. Navíc v tom rachotu v Edenu se i špatně domlouvalo, neslyšíte se na pět metrů.