V poslední době jsou v tzv. „in“ biopotraviny a farmářské trhy. Zasáhl i vás tento fenomén?
Nenahlížím na to jako na fenomén, ale jako na zdravý rozum. Všude ve světě si lidé váží lokální výroby, která nezatěžuje dopravu, podporuje zaměstnanost v regionu. Potraviny nemusejí dozrávat v kamionech a jsou čerstvé bez nutnosti použití konzervačních látek. Farma Bláto je na tomto principu postavena, potraviny jsou vyrobeny jen ze surovin prvovýroby našeho statku a ze sedmdesáti procent je prodáme přímo ze dvora v našem koloniálu na farmě. Zbytek výroby rozvážíme do nedaleké Prahy, přímo k odběratelům, do hotelů, restaurací a rodinných koloniálů. Vyhýbáme se distribuci v obchodních řetězcích a komerčních rozvozech.
Vy se už dlouhodobě zajímáte o ekologii. Jste předsedou Aliance pro energetickou soběstačnost a postavil jste dokonce i solární elektrárnu či bioplynovou stanici. Není posedlost ekologií jen dočasnou módou?
Narodil jsem se v paneláku na Proseku v Praze. Každý víkend jsem trávil v přírodě a město mi nikdy nepřirostlo k srdci. Zhruba před dvaceti lety, jsem se definitivně odstěhoval na venkov, kde se snažím žít s přírodou a hledat možnosti neobjeveného potenciálu venkova. Jednou z těchto možností byla výroba energie z obnovitelných zdrojů. Výroba elektřiny ze slunce mě stále fascinuje a připadá mi pořád jako nejšetrnější energie k životnímu prostředí, naopak výroba prostřednictvím bioplynové stanice byla cesta špatným směrem.
Proč?
Nejsem na to hrdý a malinko se cítím podveden informacemi, které překroutili dodavatelé technologie a firmy napojené na čerpání různých dotací. Módou bych to nenazýval, lidé dělají a podnikají v odvětvích, ve kterých se uživí. Každá doba má své podnikatelské trendy, které nejsou stálé a přizpůsobují se poptávce. Nic jiného v tom není.
Jak se akademický výtvarník rozhodne provozovat energeticky soběstačnou farmu?
Na venkov jsem přišel plný ideálů a představ o životě na vesnici. Postupem doby mě okolí z naivního pohledu vyvedlo, a tak jsem se rozhodl, že se nevzdám a vybuduji kousíček místa na této zemi, který je oproštěný od potravinového a energetického průmyslu. Z opuštěného a chátrajícího státního statku se snažím vybudovat malé náměstí či městečko, které si samo vyrábí energii, potraviny a pořádá kulturně společenský život v regionu.
V čem vaše nezávislost vlastně spočívá?
V minimalizování vnějších vlivů, ať v závislosti na kolísání cen za energii na burze v návaznosti na rozmary velkých investorů, nebo na používání jedovatých látek v zemědělství a potravinářství.
Farmaření není ale jen o poli a zvířatech. Důležitý je také jeho sociální rozměr. Je pravda, že kolem dobré farmy musí vzniknout určitá komunita?
Ano je to tak, komunita, která začíná v rodině a má přesah k přátelům, kteří mají podobný pohled na svět. Ne každý se chce chovat s úctou k přírodě a svůj volný čas věnovat věcem, které mají punc donkichotství. A je to v pořádku. Komunitu na venkově totiž vytvářejí hasiči, fotbalisti, myslivci nebo rybáři.
Jak jinak se projevuje soulad s přírodou v praxi?
Neděláme rozdíl mezi domácím mazlíčkem a hospodářským zvířetem. Ke všem zvířatům máme stejný přístup, snažíme se jim vytvořit přirozené prostředí a životní pohodu. Naše krávy mají celoroční přístup na pastvu, chováme málopočetné stádo, garantujeme osobní přístup k jednotlivému zvířeti. A tak je to i s ostatními hospodářskými mazlíčky.
O citlivý přístup se jistě snažíte i při výrobě potravin…
Když sýraříme nebo vaříme, respektujeme roční období, používáme rostliny, byliny či ovoce a zeleninu, které v tu dobu rostou na dvoře a v okolí. Například na jaře naše tělo potřebuje detoxikaci, v okolí raší mladé kopřivy či medvědí česnek, v létě má mléko méně tuku a více karotenů a vitamínů, děláme lehké sýry a saláty, na podzim je sezóna dýní a mléko získává na tučnosti a naše tělo a těla zvířat nabírají energii na zimu. Prostě nenásilně sledujeme okolní přírodu rostlinou i živočišnou, které jsme také součástí a nepereme se s tím, jak je nastavena.
23
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
