Po "káře na ose", které říkali Oskar, vyrobili ještě několik tříkolek, až do konce války se ale jednalo spíše o experimenty. První malou sérii svých vozítek vyrobili bratři Stránští už v roce 1945.

Pořadatelé tradiční akce Jarní sraz Velorexů v Boskovicích měli letos velký důvod slavit. Fanoušci aut s plátěnou karosérií se totiž na Blanensku setkali už poosmnácté.

Na potah namísto původního montérkového plátna začali používat koženku, která se během dalšího čtvrtstoletí stala poznávacím znamením tříkolek jejich konstrukce. Ty se na trhu udržely i přesto, že v době znárodňování průmyslu končil jeden tradiční český výrobce vozidel za druhým. Bratři totiž vozítko začali nabízet jako dopravní prostředek pro invalidy. Samozřejmě ale nemohli působit jako soukromníci a na samém počátku roku 1951 proto vstoupili do Velodružstva v Hradci Králové.

Pořadatelé tradiční akce Jarní sraz Velorexů v Boskovicích měli letos velký důvod slavit. Fanoušci aut s plátěnou karosérií se totiž na Blanensku setkali už poosmnácté.

Pod jeho křídly zůstala výroba Velorexu až do listopadu 1971, kdy vznikla poslední ze zhruba 15 000 vozítek. Pozdější pokus o čtyřkolovou verzi už ale neuspěl. Možná i proto, že Mojmír Stránský musel v roce 1955 kvůli neshodám s vedením družstvo opustit a s Velorexy už později neměl moc společného. I nadále se ale věnoval technickým vynálezům a vytvořil například úspěšný systém pro úpravu řízení běžného automobilu pro invalidy. Zemřel v červnu 2011 ve věku 87 let.