Libyjské sklady chemických zbraní ovšem vyrabovali Američany podporovaní rebelové a prodali je Hamasu a Hizballáhu. Chemické zbraně má dnes ostatně ve světě kde kdo, ale trest za ně hrozí jen těm, kteří jsou nepohodlní z nějakého jiného důvodu.

Americká armáda je připravena kvůli masakru chemickými zbraněmi zasáhnout v Sýrii a čeká prý už jenom na rozkaz prezidenta. Podpořit vojensky syrské rebely by ale chtěli i Francouzi či Britové, za což sklízejí sympatie například v Saudské Arábii. Proti je Čína a také Rusové, kteří mají obavu, že zvítězí-li islamisté v Sýrii, přesune se pak centrum globálního džihádu na Kavkaz. O co komu v Sýrii jde, řeší bezpočet komentářů a analýz, které zohledňují politické, ekonomické, finanční či vojenské zájmy zúčastněných hráčů. Jediné, na čem se všichni, snad kromě oficiální americké propagandy shodnou je ovšem to, oč v Sýrii neběží. V Sýrii nejde o lidi, nejde o mír, nejde o demokracii.

Dnešní války už se vedou pouze o zdroje a suroviny. Vedou je sice vojáci, ale vyhlašují je prostřednictvím svých politiků finančníci. Nejchmurnější analýzou syrského konfliktu je přirovnání k mlýnku na maso. Sýrie je místem, kam se stahují džihádisté aby umírali za islám, přičemž s nimi umírají i civilisté, kteří se doma octli na špatném místě ve špatnou chvíli.