Čí prospěch

Faktem ale je, že kdykoli prominent něco provede, vymlouvá se na to, že ho chce znemožnit konkurence, že je obětí politického spiknutí či novinářské manipulace. Vyznat se v aférách prominentů je nesnadné, neboť to, z čeho jsou viněni, na ně sedí, ale že jim kdekdo mydlí schody je rovněž jasné.

Případ šéfa Mezinárodního měnového fondu, který je viněn z obtěžování hotelové pokojské, je v tomto směru učebnicový. Jaká firma, takový šéf, řeknou si kritici instituce, která se podle nich pod rouškou finanční pomoci dopouští finančních nemravností. Na druhé straně se hned zkraje objevují pochybnosti, zda takto mocný bankéř a perspektivní prezidentský kandidát měl zapotřebí nahatý honit pokojskou po hotelu. A aby to bylo ještě složitější, na jedné straně se připomínají jeho minulé aféry, na straně druhé jeho tvrdá kritika americké měnové a rozpočtové politiky, anebo jeho rostoucí popularita před francouzskými prezidentskými volbami.

S nemravnými politiky se poslední dobou roztrhl pytel. Může to být tím, že se do politiky stále častěji prosazují sprosťáci. Také je ale možné, že co se kdysi tutlalo, dnes se propírá na veřejnosti. Respekt k autoritám je pryč. Politika vždycky přitahovala divné lidi, co se rádi předvádějí a vyvyšují. Pokud sem tam někdo z politiků drží slovo, nedělá ostudu a slouží voličům, jde o vzácnou bílou vránu. Jsou takové, ale mají to v politickém hejnu těžké. Černé vráně se někdy odpouští. Černé vrány ale bílé neodpustí nikdy.