Mimořádný hospodářský růst Číny v posledních desetiletích je důsledkem originálního čínského mixu komunismu s kapitalismem, tedy konvergence systémů, která se nikde jinde nepodařila. Čína nevsadila na rovnostářství, ale ani na egoismus. Čínský sen, na rozdíl od toho amerického, kde se čistič bot může díky své píli stát milionářem, spočívá v tom, že se dnes všichni díky své píli mají o kousek lépe než včera, přičemž někteří se navíc stanou milionáři.

Vliv Číny ve světě roste. Je to dáno schopností Číňanů uzavírat oboustranně výhodnou ekonomickou spolupráci. Mají víc spojenců, než konkurentů a s nikým nejsou ve válce. Čínská zahraniční politika je sebevědomá, aniž by byla agresivní. Má to prosté vysvětlení. Přesto, že v globálně propojeném světě všechno se vším souvisí, svět přece jen potřebuje Čínu víc, než Čína potřebuje svět. Předností u Číny je, že nedává nabídky, které nelze odmítnout. Dává nabídky, které je škoda odmítnout. Se silnou Čínou nepřichází do geopolitiky hráč, který má ambici na sebe strhnout veškerou moc. Období, kdy jeden hráč měl veškerou moc a podle toho se ve světě choval, naopak díky Číně pomalu končí. Je na Evropě, zda z toho bude profitovat.