František se drží evangelia a říká i to, co jeho popularitě neprospívá. Po kritice, kterou si přes média vyměnili během americké prezidentské kampaně, kdy František o Trumpovi řekl, že není skutečný křesťan, a Trump Františkův výrok označil za hanebný, pro ně teď zjevně nebylo snadné tvářit se jako by nic. Tvářili se chladně.
Co si za půl hodiny soukromě řekli, nevíme. Existuje jen oficiální informace, o čem se mluvilo. Loučili se ale s úsměvy na rtech, prezident papeži sliboval, že nezapomene, co si od něj vyslechl, a italskému premiérovi krátce nato návštěvu Vatikánu líčil jako fantastickou.
Ve skutečnosti nešlo o schůzku, po které její aktéři toužili, nýbrž o setkání, kterému se nemohli vyhnout. Oba jsou nepominutelnými autoritami, byť jeden coby duchovní vůdce a druhý coby vůdce velmoci. Pro prezidenty je důležité, aby byli viděni s papežem, pro papeže je i prezident bližním, kterému je povinován službou. I papež je ale jenom člověk. Když se útlý František v žertu ptal Melanie, čím muže krmí, klidně mohl myslet na velblouda a ucho jehly. A soucítit s nešťastným boháčem, jehož duchovní vyhlídky jsou mizerné.