Dovážení potravin
Přibývá případů, kdy se u nás nevyplácí něco chovat, pěstovat či vyrábět. Naše strava je ve stále větší míře dovážena ze zahraničí. Má nám to vadit? A pokud nám to vadí, dá se proti tomu něco dělat?
Ivan Hoffman
1×audio Diskutovat (174) 5.2.2010 0:00
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Vadit nám to obecně může, ale nenaděláme s tím pravděpodobně nic. Vše kolem potravin souvisí s volným trhem a konkurenčním prostředí. Řada místních firem nepřežila levné dovozy a jiné pro změnu přežily díky tomu, že se odstěhovaly za levnějšími surovinami či levnější pracovní silou.
V otevřeném a globálně propojeném světě je pak těžké prosazovat politiku potravinové soběstačnosti, neboť státům je zapovězeno vstupovat do volné soutěže tím, že zvýhodní místní firmy a poškodí cizí. Kdo může ovlivnit, co se prodává je jenom zákazník, a to tím, že otevře, anebo neotevře peněženku. Zákazníka ale nezajímají širší souvislosti, nýbrž především a pouze cena. Lidé se nesnaží nakoupit vlastenecky.
Nakupují co nejvýhodněji. Smyslem otevření trhů konec konců bylo znemožnit místním producentům předražování zboží a donutit je, aby zvýšili kvalitu.
Teď ale s překvapením sledujeme, že jsou-li potraviny levnější, pak je to na úkor jejich kvality anebo že ty dovážené potraviny jsou levnější jen do chvíle, kdy zlikvidují a vytlačí z trhu místní konkurenci. Stejně jako u nás se to ovšem díky globalizaci od desíti k pěti vyvíjí všude. Zastavit tu absurditu, kdy se věci převážejí křížem krážem, aby byly kvalitní a levné, a díky tomu jsou stále horší a dražší, nelze zastavit jinak, než opět globálně. Jako se ukázalo, že bude nutné rozbít velké banky na menší, nezbude než rozbít obchodní řetězce, postavit je mimo zákon. Regulací vzkřísit deformovaný trh - netrh.





















