Europroblém

Protože jsou ale zadluženi všichni a jen na rozmaru trhu záleží, kdo zbankrotuje dříve a kdo později, nemá valnou cenu ukazovat třeba na Řecko štítivě prstem. Stejně je jasné, že problém není na straně dlužníků, nýbrž vykutálených věřitelů. Ne my, ale banky mají problém. Nejen že nic užitečného nevyrábějí, nic důmyslného nevytvářejí, nic pěkného nestaví, ale navíc i to jediné co svedou, tedy nemravnou lichvu, dokonale zpackaly. Dluhová past, kterou finančníci nastražili na jednotlivé občany, firmy i celé státy, sklapne tak, že právě bankéři dostanou po prstech. Říká se tomu podnikatelské riziko, ale výstižnější by bylo zasloužený trest.

Než dojde ke kolapsu, budeme ještě svědky řady pokusů, jak zachránit, anebo alespoň udržovat na přístrojích systém, o kterém si jednou určitě budeme povídat jako o systému vadném, nemorálním a zločinném. V současnosti není možné restartovat mrznoucí ekonomiky ani vrátit státům co hrají druhé housle důstojné postavení odpovídající potřebám občanů. Je to proto, že za peníze, které dlužíme jako jednotlivci i jako celé státy finančníkům, ručíme vším, co máme a snad i vším čím jsme.

Europroblémem není rozmařilost Evropana, nýbrž jeho virtuální zotročení. Dílem doplácíme na opičení se po Americe, která se tu líčila jako zářný vzor, místo aby sloužila jako odstrašující příklad. Hlavní díl viny je ale na nás. Místo abychom tu bankovní absurditu svrhli, servilně se na ní snažíme přiživit. A opět jako jednotlivci i jako celé státy. A že ta past sklapne i s námi? Naprosto po zásluze, přátelé!