Co by Robert Fico při analýze volebního výsledku neměl přehlédnout, je především fakt, že byl poražen nepolitikem, mužem který působí vlídně a přátelsky ale nikdo ho pořádně nezná, není jasné kam ho zařadit a co od něj očekávat. Že voliči před nejpopulárnějším politikem, ale v prvním kole také před všemi ostatními politiky upřednostnili populárního kritika politiků je jasným vzkazem, že výsledek minulých parlamentních voleb na Slovensku nevedl politiky k sebereflexi. Pro příštího slovenského prezidenta, pana Kisku, nebylo handicapem, že se o něm málo ví. Naopak byl ve výhodě díky tomu, že jeho konkurentem byl politik, o kterém lidé vědí všechno, a co nevědí to tuší.

Robert Fico jasně prohrál zápas o prestižní symbolický post prezidenta, ale důsledkem toho mu zůstala v rukou výkonná moc. Je to paradoxní prohra, ze které poražený může mít prospěch. Ficovi zůstala možnost, udělat něco pozitivního pro lidi. Má to vlastně jenom dva háčky. Jedním je pochybnost, zda Fico ví, jak na to, druhým otázka, zde je dnes ještě v moci premiérů a obecně politiků udělat něco pozitivního pro lidi. Možná Ficovi nevyšel pokus o dezerci ze ztracené mise.