Ta nervozita se minulý týden nevyplatila expremiérovi Topolánkovi, kterého vlastní strana hodila přes palubu právě kvůli poznámkám na adresu Jana Fischera. Vůči premiérovi se ovšem vymezují i zelení, neboť podle nich jde na ruku ČEZu. Pokud ovšem předseda Liška předpokládá, že u veřejnosti získá politické body díky demisím ministrů Dusíka a Kocába, pravděpodobně se mýlí. Občané jednoduše cítí, že od politiků není fér útočit na statistika, který za ně přijal vládní odpovědnost, když oni trapně nedokázali najít východisko ze svých žabomyších sporů.

Diskutovat, zda současný premiér není ovlivňován zájmovými skupinami anebo jestli je premiérem silným, či slabým jistě lze. Přísluší to ovšem analytikům či politologům, nikoli politikům. Politici ať přesvědčují voliče, že jim mohou být užiteční, a ohledně Jana Fischera a jeho vlády ať nejlépe drží svá ústa zavřená. Z pohledu občana totiž za všechno, co se případně premiérovi Fischerovi nepovede, nesou politickou odpovědnost strany, které jeho kabinetu vyjádřily důvěru. Zájmem ČSSD a ODS je Fischerův úspěch, nikoli jeho eventuální blamáž.

Je pak ještě jeden důvod, proč by politici neměli premiérovi okopávat kotníky. Jde o člověka, který vystupuje důstojně a uměřeně, chová se slušně a mluví rozumně. Už od pohledu není jedním z nich, není účastníkem rvačky o volební kost, nebudou se s ním dělit o kořist. Jen ať se servou mezi sebou a Fischera vynechají.