Svátek republiky

Začalo to mnohonárodní demokratickou republikou, co založili Masaryk se Štefánikem, pokračovalo německým protektorátem a několika lety poválečné demokracie.

Pak se tu po Únoru 1948 budoval komunismus, aby se po sovětské okupaci 1968 dvacet let normalizoval socialismus. Po roce 1989 nám republika byla rozdělena a z reálného socialismu se přeorientovala na globální kapitalismus...

Co měla za všech režimů republika společného? Dá se najít nějaká zastřešující idea, anebo přetrvávající tradice? Vždyť se zde po každé změně nejprve likvidovaly elity a nová vrchnost se pokaždé tvářila, že až s ní začíná historie!

Společné tak měla a má naše republika, bez ohledu na různé režimy, asi jenom nás: drtivou většinu občanů, kteří měli a mají na historii zcela zanedbatelný vliv a bez ohledu na momentálně vládnoucí ideologii žijí své obyčejné životy.

Jenomže tím, jak se obyčejně živíme prací, vychováváme děti a sem tam vyrazíme na dovolenou, nejsme pro historiky zajímaví. Ti potřebují vůdce a hrdiny, smlouvy a výročí, aby na nich dokumentovali existenci dějin.

Nedá se přehlédnout, jak u nás slaví dějiny jen úzká skupina politiků a historiků s hrstkou pamětníků. Není to dáno nezájmem lidí o minulost. Je to kvůli tomu, že předmětem oslav nejsou lidé, ale politika.

Proč bychom slavili, že někdo pozbyl moc nad našimi osudy či osudy našich předků a jiný tu moc získal!? Jediné, co má smysl svátečně vnímat, jsou obyčejné pozitivní činy obyčejných lidí.

Republiky si můžeme cenit jako společenství. Jako instituce je k zlosti.