Libye na mušce

Jak tomu ale s civilisty v Libyi je, to pořádně nikdo neví. Jsou proti Kaddáfímu? Anebo jich je většina na jeho straně? Tomu, co se dovídáme z médií, se příliš věřit nedá. V minulosti jsme totiž mnohokrát zažili, že novináři místo informování o tom, co se děje, vytvářejí na zakázku realitu, po níž je poptávka.

Jak je vojenský útok na cíle v Libyi útočícími politiky zdůvodněn, nemusí vypovídat o důvodech skutečných. Humanitární pomoc civilistům se zhusta poskytuje na základě geopolitické rozvahy. Každému je jasné, že kromě civilistů, beroucích se za svobodu, demokracii a lidská práva, je v Libyi i ropa. Schopnost mohutně vyzbrojených demokracií dojmout se těžkým údělem civilistů ze zemí, oplývajících žádaným nerostným bohatstvím, je statisticky nápadně vyšší, než soucit s těmi, co mají holý zadek.

Při pohledu na ostřelování Libye je zcela na místě nedůvěra a skepse. Ještě totiž máme v živé paměti, co se tvrdilo před osvobozováním Iráčanů od diktátora Saddáma Hussejna. Později vyšlo najevo, jak byly zmanipulovány záminky k akci, která obrovské množství iráckých civilistů stála život. Záruka, že tomu v Libyi bude jinak, žádná není. Tomu, co tvrdí Kaddáfí se nedá věřit. Dá se ale věřit tomu, co prohlašují Sarkozy, Cameron či Obama? Nevyplácí se povzbuzovat lidi, kteří mačkají spoušť. Vždy totiž následuje kocovina při počítání mrtvol. Nepochybné je pouze to, že být dnes v Libyi civilistou je velký malér.