O tom, zda je lepší anebo bezpečnější rodit v porodnici anebo doma, se vede debata už dlouho a také se dlouho povede. Teď se ale navíc bude bouřlivě diskutovat i o tom, zda má stát právo diktovat ženě, kde musí, respektive kde nemůže rodit.

Není vůbec podstatné, zda je ministerstvo zdravotnictví, vláda či parlament ve snaze nařídit ženám povinně porodnice vedeno dobrým úmyslem. A je dokonce jedno, zda je porod v porodnici bezpečnější. Zásadní je, že jde o útok na osobní svobodu, že se nerespektuje právo ženy svobodně zvolit. Pokud bude výše zmíněná represe uzákoněna, nepochybně bude úspěšně napadena u našich či evropských soudů.

Prostor pro dobré skutky stát samozřejmě má. Obává-li se že porod mimo nemocnici může dopadnout špatně, ať matce nabídne, že k ní domů zdarma pošle porodní tým s potřebným vybavením. Anebo ať ji poskytne přesvědčivé informace a důkazy, že rodit v porodnici není nebezpečné.

Ať si ale politici a úředníci především uvědomují, že občané tu nejsou kvůli státu, ale naopak stát je tu pro občana. A to od narození.

Uzákonit státní porody zákazem porodů domácích je šikana, kterou si mohou dovolit totalitní režimy. V demokratické společnosti takové uvažování nemá co dělat.

Svobodnému občanovi stát nerozkazuje, nýbrž mu zdvořile naslouchá. Rodit v porodnici je pravděpodobně rozumnější, i když stoprocentní jistota, že vše dobře dopadne, není ani tam. A doma je doma.