Způsob, jakým ministerstvo financí rozděluje mezi města a obce vybrané daně, je nespravedlivý a vadný. Polovina rozdělené částky končí ve čtyřech největších městech, kde žije 20 procent občanů, a druhá polovina putuje do menších měst a obcí, kde nás žije 80 procent. Proč tomu tak je, může ministerstvo vysvětlovat, ale nemůže vysvětlit, neboť se prostě jedná o skandál.

Jsou-li dotace na jednoho občana Prahy ročně 30 tisíc a ve zmíněných Kostelanech to bude nějakých 6 tisíc, pak o rovnosti občanů platí okřídlené, že někteří jsou si zřetelně rovnější. Jde ale vůbec o občany? Dost možná je nerovné dělení koláče dáno větším apetitem silnějších lobbistů.

Čím větší objemy se přerozdělují, tím větší je i naděje na nějakou tu provizi či „všimné“. Určitě to není tak, že by s úbytkem občanů klesal jejich zájem o opravenou komunikaci, vybavenost místní školy či dopravní dostupnost.

Diskriminovat menší města a obce nižšími dotacemi není jen nespravedlivé. Také to má nepříznivý vliv na migraci obyvatelstva. Že se totiž lidé z venkova sestěhovávají za „větším pohodlím“ a „lepšími příležitostmi“ do několika městských aglomerací, přinese a už přináší řadu problémů.

S malým mezidruhovým odstupem roste agresivita. V anonymitě metropolí a megapolí se hůř čelí kriminalitě či drogám. Lidé jsou více ohroženi poruchami či kolapsem sítí, na kterých jsou zcela závislí. A v případě krize nemají alternativu jak přežít. Je ve státním zájmu upřednostňovat z daní regiony. Metropole stejně nemají valnou budoucnost