Zemědělci, kteří včera protestovali proti nízkým výkupním cenám mléka, tvrdí, že krachují a nezbude jim než s produkcí mléka skončit. Zabránit redukci stád na polovinu mohou buďto výkupní ceny vyšší, než jsou náklady anebo dotace.

Dotace ale znamenají, že se oklikou přes podporu zemědělce cpou peníze do kapes obchodníkovi, co zemědělce drží pod krkem. Pokud zemědělec dostane dotaci, klidně si to vydírání nechá líbit. Lepší by tedy bylo, kdyby zemědělec na veškeré dotace zapomněl a vydupal si radši slušné výkupní ceny u obchodníka. Když bude obchodník vědět, že zemědělec dotaci nedostane, nebude ho dusit.

Stát by neměl být štědrý, ale racionálně přísný. Dotace postavit mimo zákon, a pak pokutovat obchodníka za nákup dotovaných produktů, neboť to je maření hospodářské soutěže. Trest by měl být za prodej zboží, u kterého obchodník neumí prokázat, že nebylo dotováno. Jedině tehdy by se udělal v Evropě pořádek například s nechvalně proslulým francouzským zemědělským protekcionismem. Produkci zemědělců, kteří jsou podpořeni některým státem, je třeba dát na černou listinu a vyloučit z obchodování pod přísným trestem vězení. Nikoli rovnost v dotacích, ale rovnost v jejich zákazu – to je cesta. 

Když se tedy zemědělci ptají státu, kolik krav má u nás do budoucna v plánu, vůbec to není nemístný dotaz. Stát ať řekne, kolik zdejších dojnic míní dotovat, anebo jak chce blokovat dovoz mléka od dotovaných dojnic odjinud. Současný stav je neudržitelný. Když ne zemědělci, tak alespoň ty krávy by měly v předstihu vědět, jestli se po nich bude chtít mléko, anebo půjdou na jatka. Nejhorší je nejistota.