Proč se krade
Renomovaná auditorská firma prezentovala data z průzkumu hospodářské kriminality.
Ivan Hoffman
1×audio Diskutovat (230) 20.11.2009 0:01
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Na prvním místě zaujalo zjištění, že u nás byla okradena či vykradena každá čtvrtá firma. Pak údaj, že se na třetinu krádeží přišlo pouze náhodou, nikoli díky systémovým opatřením. (Ve světě činí náhodná odhalení jenom 13%.) Do třetice pak informace, že v sedmi firmách z deseti si myslí, že se jim v příštích dvanácti měsících zloději a podvodníci vyhnou. Jde o optimismus, anebo o naivitu?
Alarmující situaci se auditoři snaží vysvětlit. Zjistili například, že některé podvody má na svědomí krize. Třeba že zaměstnanec, který nechce přijít o místo, falšuje účetnictví, aby to vypadalo, že plní nesplnitelné normy. Anebo že se podvodníci odvolávají na to, že kradou i druzí. Z toho, co auditoři zjistili a vysvětlili, pak odvozují rady, aby firmy k hospodářské kriminalitě přistupovaly rozhodně, jednoznačně a neodkladně.
V užitečné analýze chybí snad jen drobnost. Konstatování, že příčinou kriminality je nepoctivost. Dá se samozřejmě debatovat, že kdyby se poctivost vyplácela, nebyl by důvod podvádět. Anebo smutnit nad tím, jak už neplatí přísloví „s poctivostí nejdál dojdeš“. Jenomže to už jsou úvahy, ve kterých se předjímá, že k poctivosti má člověka motivovat nějaký pragmatický důvod. Ve skutečnosti ale je poctivost morální dispozicí (nepoctivost indispozicí) a pragmatickými důvody se ohání ten, kdo hledá výmluvu pro své morální selhání.
Žijeme v pozoruhodné atmosféře, kdy podvodníci a zloději smlouvají: Přestaneme, pokud se nám to vyplatí. A my nad tím mudrujeme, místo toho, abychom je potrestali. Třeba tím, že je přestaneme zdravit, neboť jde o špatné lidi.
-4°C
-2°C
