VYBERTE SI REGION

Smrt v plamenech

Už šest lidí se od dubna polilo benzínem a zapálilo. Ve všech případech šlo o muže, ženy se neupalují. Ve zprávách se dovídáme, na kolika procentech těla se sebevrah popálil a že policie důvody šetří.

8.8.2008 12
SDÍLEJ:

Ivan HoffmanFoto:

Komentáře se na to téma neobjevují. Co také říct, když jde o smrt tak hroznou a důvody tím pádem nutně chabé. Přejde se to tedy mlčky. Dříve narozeným se ale při každé zmínce o sebeupálení vybaví vzpomínka na Jana Palacha. Před čtyřiceti lety se tento student Karlovy univerzity zapálil v Praze na Václavském náměstí na protest proti sovětské okupaci. Společnost to nesmírně zasáhlo.

Všichni v hrůze a s dojetím sledovali zprávy z nemocnice, kde umíral. Lidé, kteří ho osobně neznali, oplakali jeho smrt. A jeho státního pohřbu se zúčastnilo obrovské množství lidí. Nevyprovázeli sebevraha, ale člověka, který se obětoval, aby vyburcoval národ z letargie. Těžko se to vysvětluje, ale Palach zemřel kvůli tomu, že si cenil života. A dnes se lidé upalují, protože si z nějakého důvodu života necení. Těžko se zbavit podezření, že před čtyřiceti lety měl život větší cenu než dnes. Upalovat se určitě nebyl rutinní způsob, jak řešit osobní problémy.

Škoda je samozřejmě všech zmařených životů. Ti, co se polili benzínem a škrtli sirkou, mohli raději udělat cosi dobrého pro druhé. Být někomu užiteční. Že už jeden nic nechce pro sebe, přeci nemusí vyústit v tragédii! Stejně tak může být člověk vyléčen z egoismu a sebestřednosti! Sebevrazi, kteří se rozhodnou uhořet, mají asi pocit, že to je efektní řešení.

Nejspíše ovšem není, soudě podle rozpaků, jež nyní tyto sebevraždy provázejí. Neberou se jako hrdinství, ale jako marnost, hloupost. O to je to smutnější.

Autor: Ivan Hoffman

8.8.2008 VSTUP DO DISKUSE 12
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies