Více než samotný výsledek je zajímavý fakt, že se občané mohou hlasováním přímo vyjádřit k tomu, co se jich týká. Čím to, že se ve Švýcarsku věří, že občané jsou kompetentní a soudní? A proč se u nás většina politiků domnívá, že ptát se lidí na názor je projevem populismu? Máme tomu rozumět tak, že na rozdíl od Švýcarů nejsme na úrovni a v referendu bychom se dopustili „chyby“?

Je i opačné vysvětlení. Nejsme hloupější než Švýcaři a s prvky přímé demokracie bychom naložili stejně dobře jako oni. Problém není v nás, občanech, ale v našich politicích. Nabyli dojmu, že jim do rozhodování o našich záležitostech nemáme co kibicovat. Vědí přece z titulu svého mandátu, co je pro nás dobré. Rádi také prohlašují, že v systému zastupitelské demokracie se pouze zbabělý a slabý politik na něco v referendu alibisticky vyptává.

Potíž je v tom, že titíž politici, které nezajímá náš názor, sami žádný názor nemají a v řadě klíčových otázek jen trapně chodí kolem horké kaše. Politici jsou nám stále méně k užitku a stále častěji škodí. Navíc je vláda za osmnáct a opozice bez dvou za dvacet a jako by to nestačilo, podobně jako u nás jsou s politiky problémy všude. Velice by pomohlo, kdyby se posílila odpovědnost občanů za rozhodování. Má-li tedy politika vyjadřovat zájmy občanů a ne zájmy privilegovaných skupin, prosazované v korupčním prostředí a maskované fasádou pluralitní zastupitelské demokracie.

První referendum by se mělo uskutečnit k otázce, jestli tady chceme i do budoucna mít systém nepřímé, parlamentní demokracie. Jsou důvody pro Ano. Ale také silné důvody pro Ne.