Věčný Dalík

Zorganizuje se schůzka, na kterou ministr pozve lobbistu. Ten pak ve chvíli, když politik odejde z místnosti, řekne, kolik musí zájemce o lukrativní státní zakázku bokem zaplatit, aby se kontrakt uskutečnil. Politici jsou pak v korupci nevinně a lobbisté vědí, že se nemusí ničeho obávat, neboť i v případě vyzrazení se jim politici postarají o beztrestnost.

Konkrétně pan Dalík, kamarád pana Topolánka, který podle americké diplomatické depeše, ale také podle výpovědi přímého svědka odevzdal jednatelům společnosti Steyr vzkaz, kolik bude činit úplatek, je stále na svobodě. Tak to také zůstane. Nikoli proto, že by tento lobbista byl něčím mimořádný anebo dokonce nepostradatelný. Je naopak naprosto postradatelný a stejný, jako všichni ostatní lobbisté. Kdyby ale politici neochránili před vězením tohoto jednoho, přestali by jim věřit i všichni ostatní a politici by to pak měli těžké s inkasováním úplatků a provizí.

Kauza pana Dalíka skončila tím, že ji pan Dalík označil za nesmysl. Už se nedovíme kdy, kolik a komu zmíněná zbrojovka zaplatila, aby mohla vyrobit pro českou armádu předražené transportéry. Politici nebrání pana Dalíka. Brání systém financování svých stran, respektive systém, který umožňuje jejich vlastní obohacení. Nad depeší z Prahy určitě v USA nezavládlo žádné zděšení. Politici tam mají stejné know how. A také se vše provalí až po letech, jako v případě korupce u dodávek pro vojenské mise v Iráku a Afghánistánu.

Poučení? Politici prostě lžou a kradou.