Nehraje se totiž pouze o řecký dluh. Dluží kde kdo a kohokoli může potkat řecký scénář. U Řecka nejde pouze o to, jak dluh splatit, splácet, restrukturalizovat či odpouštět. Daleko důležitější je popsat, studovat, objasnit jak neřešitelný a nesplatitelný řecký dluh vznikl. A vytvořit mechanizmus, který by takovému zadlužení do budoucna zabránil. Pokud k debatě na toto téma není velká chuť, je to nepochybně kvůli zájmům spekulantů (mocných nadnárodních tunelářů a lichvářů), kteří se vydávají za finančníky, obchodníky s penězi, věřitele, a kteří jediní mají z řeckého dluhu radost, neboť jim bezpracně vynáší obrovské peníze.

Řecký dluh není kaňkou na jinak skvěle fungujícím světovém finančním systému. Naopak. Řecko je modelovým příkladem fungování globálního finančního kasina, které nereflektuje reálnou ekonomiku, nýbrž na ní parazituje. Řecko není malérem, nýbrž varováním a výzvou vzít rozum do hrsti. Vyjednat rozumná pravidla pro budoucí fungování eurozóny je smysluplnější, než vyhodit Řeky za nedodržovaní pravidel, která jsou nefunkční a navíc i nemravná.