Nacházíme se v epoše, ve které ubývá tradičních zaměstnání a obecně ubývá práce. K tomu zde máme systém, ve kterém prací nelze zbohatnout, a v některých případech se prací nelze ani uživit. Tím lze vysvětlit zájem o takové činnosti, které vynášejí peníze, aniž by vyžadovaly práci, tedy ve smyslu, jak jsme práci v minulosti chápali.

Ze všech statistik a analýz ohledně práce je především patrné, že cesta k zaměstnanosti a prosperitě jednotlivce nevede přes zefektivnění systému, neboť jde o efektivitu na úkor těch, kteří ještě doopravdy pracují. To čeho se nám nedostává, nejsou pracovní místa, nýbrž vize, jak se dopracovat k takovému uspořádání společnosti, ve kterém se za práci platí a to těm, kteří pracují. Máme spoustu pragmatiků, co v dobrém úmyslu profesionálně udržují v chodu nesmysl. Zoufale se nedostává vizionářů, sociálních inženýrů, hledačů třetích cest, moudrých lidí, schopných nezávisle, bez předsudků hledat pro člověka něco lepšího, než co se mu nutí jako jediná možnost.