Konec ostudy

Místo radikální reformy ovšem parta z plzeňských práv inklinovala ke změnám pouze kosmetickým. Prohřešky z minulosti řešili v Plzni s takovou nechutí, že je nakonec nevyřešili a tím pádem zůstali v podezření, že si své povedené know-how míní podržet i do budoucna. Vedení kompromitované školy pak marně spoléhalo na rukojmí v podobě studentů. V Plzni už z nich juristé nebudou.

Hlavním poučením z této kauzy je, že nemá cenu zachraňovat něco, co zachránit nelze. Aby se plzeňská práva zbavila otřesné pověsti, musela by nějaká nezávislá instituce zpětně ověřit kvalifikaci všech plzeňských absolventů. To by samozřejmě byla gigantická operace. Jenomže pokud nelze zjistit, kdo se v minulosti k titulu dostal podvodem či korupcí, jsou tím zneváženy všechny v Plzni udělené tituly a nemá smysl udělovat další. Být plzeňským doktorem práv už zkrátka provždy bude cosi, čím se normální člověk nechlubí.

Pro současné studenty plzeňských práv nebude zrušení jejich nynější fakulty trestem, nýbrž výhrou a vysvobozením. Nejenže je lepší vystudovat na jakékoli jiné právnické fakultě, ale dokonce je lepší nevystudovat práva vůbec, než je vystudovat na škole tak nenapravitelně špatné pověsti, která je navíc všem pro smích a pro ostudu. Co platí pro studenty, platí mimochodem i pro pedagogy. Schopní se neztratí a neschopných nebude škoda. Za plzeňskými právy je třeba jednou pro vždy udělat tlustou čáru. Tato škola se doopravdy nepovedla.