Zmíněný úřad to samozřejmě ví. A musí si připadat bezmocný, když denně pozoruje lehkovážné a neodpovědné občany, kterak po způsobu nočních motýlů, přitahovaných žárovkou či svíčkou, sedají na lep podvodníkům.

Vraťme se tedy k tomu ceněnému testu. Měl dvě části. V té první se třetina lidí oslovených po telefonu nechala přesvědčit, že vyhráli lukrativně zlevněný zájezd a nadiktovali své údaje. Pak se dověděli, že šlo pouze o test a vesměs tvrdili, že jim ta výhra od počátku připadala podezřelá.

Hlavní potíž tedy není v naší malé obezřetnosti. Čertovinu tušilo 90% oslovených. Jenomže spíše než zneužití osobních údajů se 31% oslovených bálo, že by jim cosi výhodně zlevněného mohlo proklouznout mezi prsty.

Obecně se ptáme: Věřit lidem, ale mít se na pozoru, anebo lidem nevěřit, dokud nezjistíme, že si důvěru zaslouží? Zajímavá odpověď přichází z počítačového prostředí.

Loni poprvé bylo vytvořeno více škodlivého software, než užitečného. Antivirové firmy proto zvažují, že místo identifikace škodlivého kódu budou vytvářet seznam povolených užitečných programů a všechno ostatní bude automaticky zakázáno. Takzvaný blacklisting, zakazování škodlivých aplikací, bude vystřídán whitelistingem, povolováním těch důvěryhodných.

A ještě dvě čísla: 70% všech nebezpečných kódů je těch, co kradou citlivé údaje a na internetových aukcích se loni nabízely ukradené identity 50 miliónů lidí! Poučení? Neotevírat, za dveřmi je pravděpodobně vlk.