V dosud regulovaných bytech nájemné stoupne, v neregulovaných prý naopak klesne, neboť se zvýší nabídka. Nepůjde prý ale o žádný šok: Vlastníci si totiž budou více vážit svých nájemníků, neboť ti budou náročnější a nezaplatí více peněz za cokoli. Optimisté věří, že vlastníci více vydělají a nájemníci budou mít více z čeho vybírat.

Pesimistické scénáře předpokládají, že se řada lidí díky vyššímu nájemnému octne v nouzi, někteří pak rovnou na ulici. Deregulaci prý bude provázet množství soudních sporů a lidských tragédií. Zvětší se prý skupina lidí, pro které je bydlení nedostupné a z těch, co nepřesídlí pod mosty, se mnozí zadluží. Stát podá pomocnou ruku jenom těm nejslabším, nejpotřebnějším, kteří se v novém režimu bydlení octli nevinně. Jinak si každý bude muset poradit, jak umí, což je mimochodem normální.

Politici měli nakonec s nájemníky velkou trpělivost. Deregulace probíhala šetrně, sociálně únosně, aklimatizace na nepohodu byla postupná, vlastně se vlekla. Teď, když jsou nájemníci zachráněni, neboť vesměs zbohatli a mohou si dovolit bydlet za tržní cenu, nadešel čas pomoci pro změnu vlastníkům. Přesněji těm, kteří státní regulaci nájemného přežili a vlastnictví, na kterém dlouhá léta nevydělávali, nýbrž dopláceli, se nevzdali. Tím se dostáváme k otázce, zda za regulací nájemného stály sociální ohledy, anebo záměr akumulovat vlastnictví do méně rukou. Prodlužováním socialismu politici vtipně budovali kapitalismus!