Milosti nemilosti

Chápeme, že kamarádku své manželky nemůže nechat ve štychu, nechce-li mít doma peklo. Pokud pak jde o neomilostněné zločince a přestupníky, ti mohou paní Benešové jenom tiše závidět, že za minulého režimu nepracovali v Prognostickém ústavu.

Prezidentské milosti jsou poslední dobou v nemilosti. Kromě klientelismu je hrad podezírán i z toho, že jsou milosti na prodej. Zde je rovněž vysvětlování zbytečné, zcela postačuje probíhající policejní vyšetřování. Jinak lze říct, že prezidenti se mění, zatímco většinové znechucení prezidentskými milostmi trvá.

Ukazuje se, že i v tom, co se nemusí vysvětlovat, by měl být jakýsi řád. Prezident by neměl spravedlnosti křížit cestu. Se svou milostí by měl vstupovat tam, kde je právo v úzkých a slepé spravedlnosti je třeba vytrhnout trn z paty.

Aktuálně se nabízí třeba kauza výtvarníka Týce, který vtipně rozpohyboval strnulé panáčky na semaforech. Na uvěznění to určitě není, ale soud nenašel paragraf, jak nad tím mávnout rukou. Podobný je případ řidiče Romana Smetany, který trefně přikresloval tykadla politikům na volebních plakátech a byl za to odsouzen do vězení. Že poškozoval cizí majetek je sice pravda, ale o škodě se dá hovořit těžko. Tu způsobují spíše lidé zobrazení na těch pokreslených plakátech. Milostí pro pana Smetanu by sice prezident pomohl ze šlamastyky soudkyni, která je manželkou jeho bývalého stranického podpředsedy, ale takový klintelismus by panu prezidentovi občané snad nevyčetli.