Být skvěle průměrní s minimálními náklady ovšem může nadchnout leda ekonoma, který úspěch hodnotí rozdílem mezi náklady a zisky. Obecně vzato průměrnost skoro nestojí za řeč. Výzkum čtenářské, numerické a počítačové gramotnosti netěší ani neděsí. Výstupem je konstatování, že plujeme s proudem, nevyčníváme nad jiné země, nezaostáváme, nejsme brzdou vývoje, ale ani jeho motorem.

Pokud bychom ovšem chtěli mít ze sebe pocit, že jsme něco lepšího, že by si nás měli občané jiných zemí cenit a považovat, anebo nás vůbec registrovat, musel by pro nás být výzkum OECD zklamáním a výzvou něco s tím našim průměrem udělat. U malého národa má průměrnost záporné znaménko. Malý se vždy musí více snažit, pokud chce uspět mezi velkými. Takto vzato je náš výsledek ve zmíněném výzkumu mizerný. Vlastně jsme se dověděli, že máme zaděláno na velký problém. Nebudeme-li řešet, jak se rychle vyhrabat z průměru, stane se časem z naší průměrné gramotnosti negramotnost. Samozřejmě si můžeme lhát do kapsy, ale nic to nevyřeší.