Česká republika vstupovala do NATO v době, kdy se zdálo, že studená válka skončila a našim politikům připadlo praktické a relativně levné přidat se k Alianci, která se prohlašovala za obrannou. Součástí NATO jsou ale i USA, které co chvíli někam posílají vojáky, zbraně a poradce, podporují různé převraty a revoluce, což se vždy odůvodňuje hájením amerických zájmů. A do prosazování amerických zájmů je nezřídka vtažena i Severoatlantická aliance. Ve chvíli, kdy by NATO coby obranná aliance přijalo doktrínu bránit se útokem, například na Ukrajině proti Rusku, asi by takový přelomový a zásadní posun měl otevřít diskusi, zda se ještě jedná o sdílení kolektivní bezpečnosti a jestli jsme zrovna kvůli tomuto do aliance vstoupili.

Je dobré si připomenout, že po rozpadu Varšavské smlouvy byl vstup do NATO alternativou k neutralitě. Z NATO lze vystoupit a místo spojeneckých smluv sepsat smlouvy o neútočení, pokud se z kolektivní bezpečnosti stane kolektivní nebezpečnost. Bude-li summit NATO skutečně přelomový, měli by se k té přelomovosti vyjádřit občané v referendu. Politici dostali mandát zajistit pro občany bezpečnost, nikoli je vtáhnout do cizích válek.