Nechtěný Kocáb
Michael Kocáb musel cítit, že ho Petr Nečas ve vládě nepotřebuje a nechce.
Ivan Hoffman
1×audio Diskutovat (159) 9.9.2010 0:00
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Přesto se držel své zmocněnecké židle tak dlouho, až ji opouští za okolností mimořádně trapných. Úřad odevzdává oponentovi, který se netají názorem, že je zbytečný a měl by se zrušit. Co je ale na věci nejsmutnější, Michael Kocáb se coby zmocněnec vlády pro lidská práva proslavil spíše na stránkách bulváru, než vyřešením nějakého lidskoprávního problému, takže jako státní úředník bude málokomu chybět.
O něco složitější, než osoba zmocněnce, je otázka po smyslu úřadu. Jeho případné zrušení by určitě neznamenalo, že zelenou dostane porušování lidských práv. O lidská práva se usiluje, pokud jsou porušována. Představa, že by lidská práva měla být vymáhána či vnucována státem je protimluv. Státu dokonce nelze příliš důvěřovat ani jako garantovi individuálních či menšinových práv, neboť přirozeně upřednostňuje zájmy většinové. Však také počátek Kocábova konce je v tom, že svými názory šel proti většinovému mínění, což premiér instinktivně vytušil a podle toho i s Michaelem Kocábem zametl.
Pokud Michael Kocáb vnímá boj za lidská práva jako své poslání, nepotřebuje pro tuto aktivitu ministerstvo, ani sličnou mluvčí. Zcela postačí, když na obranu těch, jejichž práva či důstojnost jsou potlačována, pozvedne hlas jako umělec. I když hodně z někdejšího vysokého kreditu už bohužel prohospodařil jako podnikatel, spojovaný s vytunelovaným investičním fondem a jako politik, kterého je problém se zbavit. Kdekdo se ptá, zda měl zrovna nekonvenční muzikant Kocáb zapotřebí bohatství a funkce. Ví to jen on sám. Ale asi ano, jinak by se věnoval něčemu užitečnějšímu a elegantnějšímu.
-4°C
-2°C
