Neklidné školství

V komunikaci s akademickou obcí totiž musí ministr počítat s vysokým stupněm rizika, že narazí na vzdělané a inteligentní lidi, na které nějakými ideologickými hesly dojem neudělá. Politický mandát je v daném prostředí kvalifikací skoro zanedbatelnou. Nezaručuje autoritu ani prestiž, naopak budí podezření, neboť od politiků se dnes obecně nic rozumného a prospěšného nečeká.

Reformní legislativa, kterou ministr předkládá vládě, je z pohledu vysokoškolské obce vadná a škodlivá. Protože s ním o věci diskutovali a přispěli řadou podnětů a připomínek, jsou nyní učitelé a studenti logicky rozladěni. Došlo jim, že bavit se s ministrem byla ztráta času.

Připravují protesty, kterými by odvrátili hrozící škody. Panu ministrovi se to nelíbí a obviňuje akademiky z podněcování sociálních bouří. Pravdou je, že se k protestům studentů schyluje, ale rektor Karlovy univerzity jimi vinen nebude.

Spor o reformu je dílem odbornou debatou o tom, jak zpoplatnit vzdělání, aby školy místo schopných studentů nevyučovaly pouze děti bohatců. Také se ale nadlouho dopředu rozhoduje o zcela principiální záležitosti, totiž o tom, zda a v jaké míře se stát zbaví odpovědnosti za vzdělávání s tím, že jde o soukromou věc zájemců o vzdělání. Zdá se, že tu je řada politiků, kteří by rádi vládli společnosti nevzdělané. A je-li tomu tak, pak žádný protest není přehnaný. Odstrašujícím příkladem zpackané reformy je Velká Británie. Británie je ale rovněž příkladem, jak se zvůli politiků, devastujících školství, vzepřít.