Politiku jak vidno určují cíle, nikoli pravidla. Jakmile v Bruselu padlo rozhodnutí ekonomicky kolonizovat Ukrajinu, bylo předem vymalováno a ratifikace v národních parlamentech byla pouhou formalitou. Nizozemské referendum se ovšem uskutečnilo s časovým odstupem, za situace, kdy si o výhodnosti spolupráce s Ukrajinou informovaná evropská veřejnost nedělá iluze, o veřejnosti ukrajinské ani nemluvě. Současně ale nizozemské „ne" přichází pro Ukrajince pozdě, je o nich na dlouho dopředu rozhodnuto.
I když nizozemské referendum Bruselem nepohne, představuje komplikaci. Jde o signál, že zájmy občanů a zájmy mocenských elit se rozcházejí. Nerespektovat referendum znamená lidem říct, že ti u moci lépe vědí, co je pro občana dobré, než to ví on sám. To se ale rovná rezignaci na demokracii, o kterou přitom elity opírají svou autoritu. Na úvaze, že v nizozemském referendu o Ukrajině šlo hodně o budoucnost Evropské unie, tedy nakonec něco bude. S rostoucími problémy EU poroste tlak na to, aby občané měli větší vliv, aby se nerozhodovalo o nás bez nás. Brusel rozloží poptávka po demokracii.