Jde o tradiční plodinu, u které je to kousek z vidlí na vidličku, takže příliš nedává smysl, proč u nás produkce brambor klesá a současně se zvyšuje jejich dovoz. Přirozeně se nabízí vysvětlení, že český zemědělec pěstuje to, na čem nejlépe vydělá a nejlépe vydělá na řepce pro Andreje Babiše, producenta dotovaných biopaliv. V samotné řepce problém není. Jde o to, že čeho je moc, toho je příliš a řepky je moc, je pomalu všude, kam se člověk podívá. Na rozdíl od brambor. V dobách, kdy se ještě plánovalo, byla potravinová soběstačnost samozřejmostí.

Dnes je samozřejmostí nesamostatnost, neboť zajímavější než brambor vypěstovat, je jej poptávat, převážet a výhodně ho ve velkém udat nějakému řetězci. Pro zemědělce, který je menší než největší, je stále těžší uživit se tím, čím se lidé živí. Třeba bramborem. Jako velkopodnikatel v zemědělství s tím pan Babiš nemůže udělat nic. Nad řepku zatím není, i když se už ví, že vsadit na bionaftu byl omyl. Andrej Babiš ovšem může něco udělat pro brambory jako ministr a jako vlastenec. Například se nechat vyfotografovat s pytlem českých brambor na bilboardy s heslem, že bude líp. Je to vše o tom marketingu.