Vlastně se dá říct, že z módy vycházejí manželé. Z toho, že se průměrný věk ženy při narození prvního dítěte zvýšil už na 27,4 roku, plyne, že před tím je manžel ženě vlastně k ničemu, a pak žena pro změnu odpovědně zvažuje, zda přínos z manžela převáží nad komplikacemi. S manželem je totiž často více starostí než s děckem.

I přesto, že se meziročně úroveň sňatečnosti snížila o čtyři procenta, bylo loni uzavřeno téměř 48 tisíc sňatků. Znamená to, že u nás 95 tisíc lidí vyslovilo velice odvážné „ano“. Neúprosná statistika říká, že se polovina manželství rozvede. Stále tu ale máme čtyřiadvacet tisíc rodin, které vznikly a přežijí, ačkoli už manželství není trendy, závazky se nenosí a mít starost o někoho jiného, než sám o sebe, je pasé. A protože těch 24 tisíc loňských sňatků, které se nerozpadnou, nejde racionálně vysvětlit, nezbývá asi, než v nich vidět sérii zázraků.

Stát přestal v rodině vidět svůj základ. (Proto rodina není základem státu). Příčinou k založení rodiny už nejsou ani ekonomické výhody, ani společenské ohledy, lidé se neberou proto, aby jim stát snížil daně či přidělil byt, a pro mnoho lidí není problém žít jako „single“. Hlavním důvodem, proč se ještě někteří rozhodnou pro svatbu, onen archaický, překonaný rituál, bude láska. Zjištění dvou lidí, že k sobě právě oni patří, že jeden bez druhého nejsou nic. Dnešní svatba je vpravdě dojemným gestem nevěsty a ženicha, kteří se veřejně zříkají současného nevázaného stylu. Protože si odvážně troufají na víc.