Slušná společnost je taková, která důchodce pracovat nenutí a která jim současně v práci nebrání. Veškerá regulace týkající se práce důchodců, respektive jejich nároků na důchod, pokud si k němu přivydělávají, naznačuje, že v této společnosti je senior občanem druhé kategorie. Místo toho, aby staří cítili vděčnost, úctu, respekt, dává se jim nezřídka naopak najevo, že zdržují, obtěžují, překážejí. Zákony, kterými se na seniorech šetří či kterými jsou vytěsňováni na společenskou periférii, odrážejí pokleslý trend, kdy jsou preferováni lidé silní, úspěšní, perspektivní, zdraví.

Není náhodou, že jsme místo mezigenerační harmonie svědky generačního konfliktu. Tvrzení, že pracující důchodce bere práci mladým a teze, že ve stárnoucí společnosti je třeba posunovat věk pro odchod do důchodu, jsou dvě strany téže falešné mince. Budoucnost patří těm kulturám a civilizacím, které si cení moudrosti stáří, nikoli společnostem vzývajícím primitivní právo silnějšího.