Stanou se pracujícími důchodci? Anebo je myslitelný dokonce vítězný komunistický comeback, podobně jako se u nás comebacku nečekaně dočkal kapitalismus? Rozhodne volič a jeho rozhodování není tak nepředvídatelné, jak se s oblibou tvrdí.

K historickému zvratu v roce 48 se hodí připomenout, že měl řadu praktických příčin a důvodů. Lidé měli v živé paměti tíživé sociální poměry první republiky a hlasy pro komunisty byly hlasy pro spravedlivější společnost bez propastných třídních rozdílů. Pro zásadní změnu poměrů by zkrátka lidé nehlasovali, kdyby byli spokojeni s poměry stávajícími. Kdo dnes vybízí k exkurzi do minulosti za účelem poučení se historií, právě toto by mu nemělo uniknout. Je jenom jeden způsob, jak zabránit změně režimu, anebo jak někteří říkají „zabránit návratu totality": Učinit ten stávající režim oblíbeným pro dostatečné množství voličů. Poučení se minulostí nefunguje tak, že člověk ochotně trpí neduhy stávajícího systému neboť i minulý systém měl nedostatky.

V našem případě máme vzácnou šanci se poučit současně ze dvou vadných systémů: Toho minulého i toho současného. Naděje, že to tu komunisté napraví je malá. Zdá se, že na to nemají lidi. Stejně jako nemají lidi ostatní parlamentní strany ať už koaliční či opoziční. Je to velký paradox, ale těmi lidmi, které politici notoricky nemají, neboť o to ani nestojí, jsme my.