Politické dusno

K jakýmkoli úvahám o změnách ve vládě je třeba předeslat, že podle letité zkušenosti našich předků smrdí ryba od hlavy. První, kdo by si měl sbalit, je samozřejmě premiér a pokud jde o zbytek kabinetu, žádného z ministrů nebude škoda.

K náhlému prozření některých žurnalistů, že hrozí privatizace politiky, je třeba říct, že k privatizaci politiky dávno došlo a politické strany jsou nejen u nás, ale v globálním měřítku loajální nadnárodním korporacím. Žijeme v epoše, kdy se privatizují zisky a socializují náklady. Pokud se nějaký podnikatel rozhodne jít do politiky s privatizačním projektem, jehož součástí je došlápnout si na korporace, které si místní partaje ochočily a koupily, je to paradoxně krok dobrým směrem.

Na úvahy, že znechucení současnou vládní aférou sníží volební účast, se hodí namítnout, že vzhledem k personální a programové nabídce politických stran je nejméně v posledních deseti letech u nás volební účast nepřiměřeně vysoká. Co si lidé od voleb slibují? Myslí si snad, že někdo jde do politiky kvůli občanům? Aby spravoval věci veřejné? Tak naivní nejsme, volit je pouhý stereotyp. Nabízí se ovšem otázka, zda se voliči zastupitelů, kteří zaštiťují korupci a hospodářskou kriminalitu lokálního či globálního charakteru, nestávají jejich spoluviníky! Přibývá signálů, že politika, jak se dnes provozuje, je lidem k nepotřebě a dokonce na škodu. Opět je to o nás bez nás, občan je mimo hru. Už ale běží odpočítávání.