Pomoc Řecku

U řeckého příběhu je ze všeho nejdůležitější, kdo ho vypráví. Lidé, kteří obhajují stávající poměry a věří v logiku finančních trhů, mávají Řeckem jako strašákem rozpočtové neodpovědnosti. Naopak kritici současných poměrů se zájmem sledují, jak se Řekové, diskutující na náměstí před parlamentem, rozpomínají na demokracii, která se kdysi stala základem západní civilizace. Je k zamyšlení, jakou pomoc vlastně Řecko potřebuje, a jestli naopak svět nemá v Řecku pomoc hledat.

Nechat si vyprávět o Řecku od ekonomů, je ztráta času. Jsou schopni leda popsat co se děje, zhruba to spočítat, nikoli ovšem vysvětlit. Podobně je tomu s politiky. Ti navíc za situaci, kterou neumějí vyřešit, nesou odpovědnost. Finanční systém, který politici uzákonili a o který se opírají, je ve své podstatě zločinným spolčením, legalizací zlodějny. Tak dlouho politici liberalizovali, deregulovali a osvobozovali finanční trhy, až z nich vytvořili nepřehlednou finanční džungli. Přes Řecko možná vede z té džungle cesta ven. Nikoli ovšem v tom smyslu, že se spekulujícím věřitelům garantuje zisk. Řecko by se spíše mělo stát příkladem, jak zloději přišli o svůj lup, jak se jim chamtivost nevyplatila. Řecko nemusí být zemí, kde se finanční trhy zachraňují. Může být zemí, kde budou finanční trhy slavně poraženy na hlavu.