Porcují se příjmy, které do rozpočtu ještě nedorazily. Medvěd je ale v tomto případě jistý. Lov se vždy vydaří a část poslanců se bude moci ve svých volebních obvodech pochlubit trofejemi z pražského sněmovního honu. Hospodaří se totiž se schodkem. Všechny ty opravené školky, umělé trávníky pro divizní fotbalisty či klubovny, kam se skryjí před nepohodou unavení hráči golfu, jsou na dluh.

To ale není jediný důvod, proč má tradiční „porcování medvěda“ řadu odpůrců. Je to procedura neprůhledná, podezřelá a penězi daňových poplatníků se často plýtvá. Navíc je nelogické, když se poslanci, zvolení za politické strany, navíc nepřímo na jejich kandidátkách, tváří, že lobbují za své obce či regiony. Od toho, aby zařizovali zakázky pro své kamarády podnikatele, zvoleni určitě nebyli. Proč tedy navzdory kritice ekonomů, protikorupčních organizací a také některých politiků zmíněný nešvar přetrvává?

Asi to bude tou loveckou vášní, čili veskrze lidskou slabostí. Někteří poslanci jen tak pálí od boku, jíní dlouze míří, než vystřelí na jistotu. Loni třeba z 1568 výstřelů (návrhů) bylo 420 do černého (schváleno). A jak medvěd za dvě miliardy chutnal? Jako každý jiný medvěd, včetně toho letošního, říkají lakonicky poslanci. O poslaneckém porcování medvěda existuje dokonce aktuální studie Sociologického ústavu Akademie věd. A její stručné resumé? Lovu zdar!