Díky příměří, se kterým mu pomohl Putin, se Porošenkovi na poslední chvíli podařilo zachránit to, co zbylo z ukrajinské armády. A díky odkladu účinnosti asociační dohody díky laskavosti EU odvrátil Porošenko na poslední chvíli kolaps ukrajinské ekonomiky, která v současnosti není konkurenceschopná vůči Západu a které hrozil i dramatický propad obchodu s Ruskem.

Porošenko si jako reprezentant Ukrajiny navenek nevede špatně. Telefon mu zvedají světoví lídři v Bílém domě, Kremlu, Berlíně i v Bruselu a kam přijde je vřele vítán. Doma to má pravda horší, ale jak známo doma nikdo není prorokem. Porošenkovým hlavním problémem je, že vyjednal to, kvůli čemu byl svržen ulicí jeho předchůdce Janukovič. Však v něm také radikální vlastenci a nacionalisté vidí kontrarevolucionáře, a revolucionáři z náměstí si nutně musí klást otázku, jak tomu je s tou otevřenou evropskou náručí, když se řeší, jak si EU udržet od těla, anebo jak je tomu s NATO, které Ukrajinu podporuje, ale nechce.

Porošenko je prezidentem země, která není v dobré kondici, která se mu rozpadá pod rukama (a to nejen na východě), a ve které se neví, co bude po volbách a jak bude v zimě. Za takové situace by asi měl ještě zvážit, jestli je chytré prodávat své miliardové čokoládové impérium, které mu na rozdíl od nejisté Ukrajiny mířící ke dnu může do budoucna říkat pane.