Sociální demokraté samozřejmě handicap svých vysokých preferencí cítí. Dobře je to patrné na bouři, jež se strhla kolem výroků stínového ministra financí Mládka o živnostnících, anebo na strachu ČSSD, že média sociální demokraty strčí do jednoho pytle s komunisty. Výroky staronového předsedy Sobotky o tom, jak jsou krajské koalice s komunisty mediálně neoblíbené, napřímo naznačují, kdo určuje politickou agendu ČSSD. Sociální demokraté to nejsou.

Do čeho si ČSSD mluvit nenechala, jsou personálie. Do vedení nebyl zvolen Jiří Dienstbier, který je daleko nejpopulárnějším sociálním demokratem. Připomíná to osud Jiřího Pospíšila v ODS. V zavedených partajích se popularita sólistů neodpouští a strany jakoby občanům říkaly: ničemu nerozumíte, líbí se vám ti nepraví. Odmítnutím populárního politika odmítají ovšem partaje i to, co odmítnutý politik symbolizuje. Dienstbier představuje budoucnost, které se ČSSD vzdala ve jménu minulosti, reprezentované Zemanem. ČSSD je stranou pragmatiků, proto to objetí s pragmatickým prezidentem. Zeman radí menšinovou vládu. Dobrá zpráva pro ODS, která už jednu takovou vládu podpořila. A neprodělala.