O nastolení spravedlnosti ovšem nemůže být řeč. Zatímco Praze má klesnout příjem ze 37 miliard na 35, Plzeň má napříště dostat místo tří miliard jenom dvě. Jinými slovy Plzeň přijde o třetinu, zatímco Praze zůstane v podstatě stejně. Aby hnutí starostů získalo politické body, přilepší se nejmenším na úkor větších, přičemž největší bude ukrácen pouze symbolicky.

Ani do budoucna nepůjdou peníze za občanem bez ohledu na to, kde žije. Co se vybere na daních, přijde nejprve na centrální hromadu, ze které ti, co jsou nejsilnější a nejblíže ukořistí nejvíc a těm malým a vzdálenějším připadnou drobky. Princip přerozdělování je věčný. Pouze se jednou přerozděluje ve prospěch slabších, znevýhodněných či neproduktivních, a jindy ve prospěch silných, bohatších a úspěšnějších. Nejde tedy jenom o to, že se svévolně subjektivně přerozděluje, ale také o to jak.

Nyní se má zato, že čím více kdo má, tím více také potřebuje. Naopak kdo vystačí s málem, toho není třeba rozmazlovat. Dále platí, že peníze nepřijdou za občanem, ale občan musí jít za nimi. Lidé se proto stěhují do center, kde tuší přítomnost peněz. Být těm rozpočtově určeným daním nablízku ale neznamená je mít. Rozpočtově diskriminovaný vesničan je na tom podobně jako preferovaný Pražan, který kolem sebe vidí proinvestované miliardy, co mu ale neříkají pane. Co když není koho litovat ani co závidět?