Prezidentská nedůvěra

Pokud se ohledně přímé volby zázračně našel politický kompromis, neznamená to, že nemůže dojít k banální procedurální komplikaci. Existuje například šikovný scénář, jak by dnes mohlo dojít k patu v senátu, který má na stole sněmovní verzi…

Důvod, proč se politici k přímé volbě prezidenta neustále vracejí je prostý. Občané se jí ve všech průzkumech vytrvale dožadují, politici jim ji proto pravidelně před volbami slibují a pak potřebují alibi, že to zkusili. Tolikrát už se na misky vah kladly argumenty pro a proti přímé volbě, že asi nemá cenu nosit toto dřevo opět do lesa. Zajímavější je vážit volbu nepřímou. Hlavním důvodem pro volbu všemi občany je totiž nevkusný koňský handl, který opakovaně při volbě prezidenta předvádějí zákonodárci.

Poslanci a senátoři se pro volbu prezidenta diskvalifikovali jak svým chováním, tak výsledkem. Skandálně volili i špatně zvolili. Provalilo se na ně, že jim není dáno rozeznat, kdo by jako prezident společnost nerozděloval, nýbrž sjednocoval. Jsou limitováni primitivním stranictvím. Neznámo proč se jejich výběr omezuje na politiky. A když se k tomu přidá, že ani v tajné volbě nemají kuráž použít vlastní hlavu, pak od nich nic hodné respektu nelze čekat. Právě po zkušenosti s nepřímou volbou se jako občané nemusíme bát, že bychom neobstáli ve volbě přímé. Hůř než poslanci a senátoři nezvolíme. A i kdyby: bude to náš prezident, nikoli jejich, jak je tomu teď.