Senátorům nepomůže ani podpora pana prezidenta, o kterém se ví, že když se podívá na Zelené, vidí rudě a na péči o přírodu že je z principu alergický. Poslanci si prezidenta zdvořile poslechnou, ale neposlechnou.

Senátoři nemají politickou sílu českou krajinu poškodit, nicméně to, jak se k ní postavili je určitě zklamáním. U horní komory parlamentu se mlčky předpokládá odpovědnost a jistá noblesa. Tvůrci ústavy zamýšleli Senát jako ústavní pojistku, jakousi radu starších, která po poslancích opraví případné chyby a zaskočí za ně v krizi. Běžně se ale stává, že senátoři podlehnou lobbingu a práci parlamentu sabotují, místo aby ji zkvalitňovali.

V případě poslanecké snahy zachovat u nás v několika lokalitách divokou přírodu, protože co je divoké, je dnes vzácné, výjimečné a krásné, se senátoři předvedli jako barbaři, kteří se poslancům pletou pod nohy, zdržují a překážejí. Navíc občané, kteří vesměs o smyslu Senátu pochybují, mají možnost se přesvědčit, že poslancům jsou senátoři k ničemu. Podobně jako jsou k ničemu přírodě.

Poslední komentář: Komunisté už nevadí