Z každého pravidla je výjimka a tak i obracení sena nezbylo než alespoň na 15 minut přerušit. To když televize přenášela první zápas Petry Kvitové. Návrat skončil happy-endem už po první výměně, nejpozději po prvním vyhraném gamu! Z pohledu na téměř prázdný centrální kurt v Paříži bylo jasné, že i ve Francii mají senoseč a kdo má ruce, obrací seno.
V době, kdy je nejvíc práce a kdy je třeba se postarat, aby v zimě zvířata nebyla o hladu, uspořádali lidovci stranický sjezd. Zatímco muži podpořili staronového předsedu, odhlasovali si koalici se starosty a nezávislými a vzkázali migrantům, že se jim určitě nebudeme přizpůsobovat, seno nejspíše doma přehazovaly manželky a děti. Chlapi si to zkrátka umějí zařídit.
Politici obecně přeceňují zájem občanů o politiku. Ukázaly to první průzkumy po jejich krizi. Veřejnost zareagovala rostoucím znechucením a klesající ochotou volit. Trend je to mimochodem celoevropský. Volič neví, co má smysl od politiků očekávat a politik ví, že je jedno co slíbí, protože to stejně nesplní.
Ve světě, který se nám každým okamžikem rychleji mění před očima, není co vymyslet. Příběhem, o kterém má cenu přemýšlet při obracení sena je ten Petry Kvitové: Jak si od osudu vzala zpět svou ruku.