Sockarty

Podstatné ale bude, zda zaváděná reforma systém vyplácení dávek zjednoduší a zlevní, jak vláda slibuje, anebo přinese klientům potíže. Politikům už je zoufale třeba nějakého úspěchu, neboť na co dosud sáhli, vše je špatně. Miliardová úspora, pokud se tedy obratem nerozkrade, by se snad jako úspěch prodat dala.

Sociální karty, lidově „sockarty“, od začátku provázejí pochybnosti. Co má ministr tentokrát za lubem? Kdo má na změně vydělat a kdo naopak prodělá? Předpokládá se jaksi samo sebou, že kuře zadarmo nehrabe a vše že se dělá proto, aby si někdo namastil kapsu. Automaticky se předjímá špatný úmysl a jde jen o to, zda se ho podaří či nepodaří prokázat. Jenomže už i občané jsou z té presumpce viny u politiků znaveni. Chtělo by to konečně nějakou dobrou zprávu, alespoň tu pověstnou výjimku, v daném případě pozitivní, která podporuje pravidlo.

Šance na zázrak zde je. Dnes je totiž situace s vyplácením dávek nově na úřadech práce tak otřesná, že už může být jenom lépe. Úředníci hlásí, že kvůli genialitě ministerstva dělají nyní dvě hodiny to, co jim dříve zabralo patnáct minut. Sázka na moderní technologie nevyšla, počítače se bouří proti člověku.

Ztrácejí se data, systémy padají, a řada vystresovaných úředníků údajně dospěla k názoru, že vypadnout by měl i ministr, za rozjezd neotestovaného programu nevyškolenými lidmi… Že by světlem na konci tunelu byla plastová sockarta? Když ne, měl by ji za trest vyfasovat ministr.