Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stáří jako problém

V domovech důchodců je u nás plno a na místo se čeká i několik let. Podobně jsou plně obsazeny léčebny dlouhodobě nemocných. I když soudě podle poptávky je kapacita zařízení pro seniory nedostatečná, možná není problémem kapacita, nýbrž poptávka. V domovech důchodců jsou nezřídka lidé, kteří na tom zdravotně nejsou tak špatně, že by se o sebe nepostarali ve svém. V řadě případů je pak senior do domova důchodců odložen příbuzenstvem, které nehledá způsob, jak mu pomoci, nýbrž výmluvy, proč to nejde.

7.8.2015 421 Přehrát komentář
SDÍLEJ:

Ivan HoffmanFoto: Deník

Na stáří je možné se dívat jako na něco, co přirozeně patří k životu, k čemu směřujeme a s čím nám nezbývá než se smířit a žít. Také je ale možné stáří chápat jako problém, anomálii, komplikaci. To se často děje a se stářím jsou vytěsňováni ti, které stáří potkalo, a mají smůlu na rodinu, která je vnímá jako přítěž. Nejedná se ovšem o specifikum neoliberálního, respektive kapitalistického systému, který akcentováním osobní odpovědnosti kamufluje svou asociálnost. Už za minulého režimu, který byl tak sociální, až to bylo v některých ohledech na úkor individuální svobody, se sarkasticky konstatovalo, že domov důchodců je pomstou za jesle.

Ideál mezigenerační solidarity, kdy širší rodina společně pečuje jak o malé děti, tak o seniory, byl u nás opuštěn už tak dávno, že se nemáme k čemu vracet. Můžeme se pouze porovnávat se zeměmi, kde ještě staří s mladými umějí společně žít pod jednou střechou. K naší civilizační volbě emancipace mladých na starých patří, že staří mladým nemluví do života a naopak, jenomže když pak sami dojdeme na konec života, umíráme opuštěni, mezi cizími. Někdo má ovšem štěstí a nezestárne, čímž se domovu důchodců vyhne.

Autor: Ivan Hoffman

7.8.2015 VSTUP DO DISKUSE 421
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
18

Žilní roztok může být škodlivý. Musí zmizet z nemocnic

Donald Trump
4

Trump představí americkou strategii pro Afghánistán, vojáků zřejmě přibude

Čechoslováci proti Čechoslovákům. V srpnu 1969 esenbáci mlátili a zatýkali spolu

Miroslav, odmala všude známý jako Kamil Černý, se narodil 16. listopadu 1950 v Praze do chudé, ale výrazně nekomunistické rodiny. Vyučil se jemným mechanikem a poté pracoval na stavbách. Už během učení se v něm probudil zájem o humanitní obory a výtvarné umění, a proto po večerech studoval gymnázium pro pracující. Na vysokoškolské studium mu ale po založení rodiny nezbýval čas ani energie.

Vláda a odbory budou jednat o růstu platů ve veřejném sektoru

Zástupci vlády a odborů budou dnes odpoledne vyjednávat o růstu platů ve veřejném sektoru. Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) žádá pro učitele zvýšení o 15 procent a pro ostatní pracovníky o deset procent, a to od listopadu. Premiér Bohuslav Sobotka odborářský požadavek podporuje.

Trpké výročí. Připomínáme si 49 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy

Výročí 49 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa si dnes lidé připomenou na několika místech České republiky. Oběti okupace lidé uctí tradičně před budovou Českého rozhlasu na pražské Vinohradské třídě. Pietní akce se uskuteční také v Brně, v Liberci nebo na pražském Václavském náměstí u sochy sv. Václava, kde budou předčítána jména obětí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení