Je to pikantní, neboť politici, kteří dnes občanům dávají za jejich peníze směnky, zde nejspíše nebudou, když směnky budou splatné. Mluvit o státní kase jako o bezpečném přístavu je pak poněkud nadnesené, když vezmeme v úvahu, v jak bídné finanční kondici státy poslední dobou jsou.

Že si stát půjčuje, kde se dá, jsme si už zvykli, nicméně v pořádku to není. Když se pak doprošuje u občanů, s jejichž penězi vybranými na daních hospodaří, je to docela ostuda. Těch 45 miliard od občanů nevytrhne zadluženému státu trn z paty, nic rozumného se za ně nepořídí, a občan věřitel nic moc nevydělá a bude rád, když o peníze nepřijde. Představa, že občané vlastenecky podávají svému státu pomocnou ruku, když mu svěřují do úschovy své přebytečné miliardy je prostě směšná.

Pokud má vláda málo peněz, nebude to tím, že by se u nás nepracovalo a nevytvářel zisk. Potíž je, že ten zisk končí v cizích bankách, přes které z České republiky odteklo za posledních 5 let 1,34 biliónů korun. Loni například 272 miliard. Místo škemrání o peníze u daňových poplatníků by rozumná vláda upravovala danění firemních zisků a dividend, potírala daňové úniky či vyvádění zisků do daňových rájů. Potíž s našimi politiky je v jejich omezené gramotnosti. Málo čtou. Kdejaký blogger jim zdarma radí, jak si nenechat rozkrást peníze pod rukama a pod nosem. Jenomže radit panu Kalouskovi je jako ono okřídlené biblické házení perel.