Stav nouze

Pokud nevíme, kolik těch smrtících lahví je v oběhu, selský rozum nám říká, že důvod pro zásah státu zde je. Chtělo by to inventuru. Vzít ty lahve jednu po druhé a otestovat v laboratoři, které jsou k pití a které zabíjí.

Když je ale řeč o stavu nouze, nedělejme si iluze, že stát má pro současnou situaci nachystané řešení. V posledních dnech vychází najevo, že až polovina alkoholu se u nás stáčí načerno, že kontrola se soustřeďuje spíše na účetnictví, než na obsah lahví anebo že v tomto byznysu je tolik peněz, že jimi lze uplatit kohokoli. Co se děje kolem alkoholu se státu dávno vymklo z rukou. Stát rezignoval na pouhý výběr daně, jinak se i v tomto specifickém podnikání spolehl na módní ruku trhu. Kdo ví, zda si z právního hlediska vůbec mohou politici a úředníci nějakou regulaci dovolit. Obecně si jakoukoli regulaci státem oškliví coby ideovou zradu.

Zatímco lidé slepnou a umírají, podnikatelé, na které se s podezřením ukáže prstem, automaticky sepíší a již sepisují žaloby kvůli ušlému zisku. Že se jed najde v lahvi s jejich etiketou, nic neznamená. Etikety i originální láhve lze běžně pořídit na černém trhu, takže každý druhý originál je padělek… Stav nouze panuje, aniž byl vyhlášen. Můžeme být rádi, že po nás ministr obchodu nechce, abychom nešířili paniku, a že nás nežádá o vlastenecký nákup alkoholu kvůli příjmům do rozpočtu.