V éře teroru

Z čehož plyne, že budeme s teroristy sdílet společný svět bez ohledu na to, jestli se nám to líbí či nelíbí. Teroristy si totiž pěstujeme jejich likvidací. Vedlejším efektem každého protiteroristického vítězství je aktivace nových teroristů, co chtějí pomstít ty staré. A navíc hrozí, že teroristický dorost bude chytřejší a nebezpečnější, než jsou dnešní sebevražední ochotníci.

Spirála násilí, ve které každý po svém hodnotí co je příčina a co důsledek, co obrana a co útok, má více příčin. Tou hlavní ale bude, že se svět nebývale otevřel, a nad vzájemně prospěšnou spoluprací má navrch agresivní boj kdo z koho. Důsledkem prohlubující se nerovnosti je nevraživost těch co v soutěži prohrávají. Zatlačeni do rohu útočí bez ohledu na jakákoli pravidla. Když se pak k bídě ještě přidá kulturní odlišnost a náboženský fundamentalizmus, je každá rada drahá.

Selský rozum říká, že pokud spor nemůže mít vítěze, nejrozumnější je uzavřít příměří. Západní civilizace může čelit islámskému terorismu nejlépe tím, že se zřekneme profitu z globalizace. Než ve snaze o bezpečnost před teroristy rezignovat na osobní svobody a zavádět policejní stát, je pomalu rozumnější nechat Arabům jejich naftu, nesnažit se jim prodávat zbraně a nechat je ať se zařídí po svém. Rusové, co nejsou schopni domluvy s islamisty z Kavkazu, jsou stejný případ, jako Američané plus NATO v Iráku a Afghánistánu. Je tak těžké pochopit, že nás islamisté nenávidí? Proč se nezařídit po svém bez nich? Pokud to oni zvládnou bez nás, nepochybně si i my poradíme bez nich. Anebo neporadíme?